Klasická představa vlkodlaka pochází ze středověku a pochází z germánských představ, zde byl vlk zvíře zasvěcené Wodanu a tedy nebyl původně považován za "zlého". Z báje "O Wodanu a jeho vlcích" se postupně vyvinula pověst "O divokém lovci a jeho psích" ze které časem vznikly první představy o vlkodlacích. Bez ohledu na germánské představy se myšlenka vlkodlaka vyvinula i u slovanů, kde byl vlk považován za "zlého tvora" tradičně.
Vlkodlak vypadá jako obrovský vlk. Ale je rozhodně mnohem silnější.
Proměna z člověka ve vlkodlaka probíhá při úplňku.
Všeobecně lze říci, že vlkodlak se chová velice krutě a brutálně. Ve vyprávěních vystupuje jako zlá bytost, která se snaží ubližovat lidem nebo alespoň jejich majetku. I když ale ve vlčí podobě vlkodlak ztrácí určitou kontrolu nad sebou a kontrolu přebírají jeho vlčí pudy, stejně vykazuje takový vlk vyšší inteligenci než obyčejný vlk. Je těžké nalákat ho do nějaké pasti nebo léčky a naopak on může protivníka svým chováním nemile překvapit.
1. Čas - K transformaci dochází v pravidelných cyklech, nejčastěji spojovaných s cyklem měsíce (úplněk) a jejich pravidelnost nelze nijak změnit.
2. Fyzická Transformace - Ve všech případech dochází k napohled bolestivé transformaci buď ve vlka nebo v bytost podobnou kříženci mezi člověkem a vlkem (vlkodlak).
3. Duševní transformace - S přemněnou těla jde ruku v ruce a změna chování. I když byl "nemocný" člověk za normálních okolností slušný a nenásilný člověk, přeměna ve vlkodlaka v něm probouzí jeho zlou a násilnou stránku a co je nejhorší, tak i touhu po čestrvé krvi.